Parergon

namísto abstraktní, tady je krátký výňatek z obsahu:

156 Recenze z poslední knize Morte Darthur. Snížením Malory’sfictionalworld osoba-osoba analogie s real-time světa, Astell přístup ignoruje, do jaké míry Morte Darthur se zabývá vyloženě politické otázky—moci, hierarchie, věrnost a vedení, které mají význam nad rámec jednotlivých osobností. Nakonec, astellova čtení, stejně jako všechny hermeneutické snahy, jsou věcí názoru. Její kniha je sama o sobě komentářem k jejímu času, o tisícileté módě pro hledání vysvětlení v chování jednotlivců spíše než ve fungování sociálních institucí. Kniha je však třeba doporučit, aby se podívala na některé známé texty a připomněla, že jejich autoři museli být na určité úrovni zapojeni do politiky svých současných světů. Helen Fultonová Katedraanglická Univerzita v Sydney Aston, Margaret a Colin Richmond, ed., Lollaardy a šlechta v pozdějším středověku, Stroud, Sutton Publishing a N E W York, St. Martin ‚ s Press, 1997; tkanina; str. viii, 280; 6 b / W ilustrace, 10 mapy a tabulky; R. R.P. není známo. Dvanáct papíry shromážděné zde byly napsány k příležitosti 600. výročí připojení Lollard urážku na cti (libellus) na dveře Westminster Hall během Parlamentního zasedání v roce 1395, ‚denuncyn na lordis a comunys z parlement certeyn conclusionis a treuthis pro reformaciun holi dveřách z Yngelond‘ (Dvanáct Závěry, ed. Anne Hudson, Selectionsfrom English Wycliffite Writings, Cambridge, 19 s. 24). Margaret Aston a Colin Richmond tvrzení v úvodu, že tento odvážný krok činil k otevřenému prohlášení o otázkách, které Wycliffe byl přesunut mimo university of Oxford‘ (str. 1), i když ne mimo svět vzdělávání: čtvrtý závěr (v anglické verzi zachovány v Roger Dymmok je vyvrácení Závěrů) citace Wycliffe na Eucharistii v latině (Výběry, p. 25). Aston a R i c h M o n d zvou zvláštní pozornost na parlamentní šlechtu, kterou se zabývají závěry z roku 1395. Mluvil anti-recenze 157 klerikalismus Lollardyho ke světským zájmům této skupiny? Anne Hudson tvrdí, že šestý závěr, o perverzní unie z časné a duchovní statky, které výsledky v jak-to-bylo ‚hermofrodita nebo ambidexter‘, by mohlo být tak číst (s. 41-51). Konkrétně to může být přečíst jako řešení ‚zájmu nižší šlechta, ti, w h o by, nebo jejichž synové možná, vyplňte kanceláře uvolněné duchovenstvo‘ (str. 48). Pokud Dymmok, Dominikánský mnich, je vyvracet Závěry o duchovní prospěch, Hudson najde administrativní odpovídat na závěr 6 přesvědčivé (s. 42-3). Fiona Somerset dělá případě, že D y m o k by chtěl být přístupné laické čtenáře, ale pouze v případě, jako Chaucer je Mnich, oni ‚seyn jeho opinioun je dobré‘. Ve skutečnosti je však jeho logika podivná a jeho intelektuální arogance převažuje (s. 52-76). Nejen D y m o k ale možná, Aston a Richmond naznačují, pozdní čtrnácté století Církev jako celek se podceňovat vzdělaný laik‘ (str. 5), ponechání na Lollardyovi, aby obsadil oddanou a duchovní, na rozdíl od filozofické a teologické, vyvýšeniny. Ale, i f tak, proč byl ‚myšlenka, že náboženský život byl velmi m u c h podnikání laiků‘ není široce přijímán mezi šlechty mezi 1395 a reformace (p. 10)? H o w m y výrazy ortodoxní a neortodoxní gentry-zbožnost být mapovány, a které z jejich kulturních praktik odradit, nebo podporoval šíření Lollardy? Pokud se populární náboženství přirozeně přiklání k pravoslaví, jak tvrdí Eamon Duffy,byli šlechta připravenější na otázku, co jim církev řekla? Tento svazek samozřejmě neodpovídá na tyto otázky, ale zpřístupňuje nepřeberné množství n e w materiálu, hlavně od historiků, právní, náboženské a sociální, ale také od literárních historiků. Šťastně, „literární“ Lollardy (studie Lollard texty) a ‚historické‘ Lollardy (Lollardy, co bylo, a w h o byly Lollards) již nejsou vnímány jako samostatné podniky. Geoffrey Martin se pevně vrací k Henrymu…